Narodil jsem se v Mostě a žiji v Mostě. Jméno Jaroslav mi dala maminka při narození. Druhé jméno jsem přijal 22. 04. 2000 při křtu. Biřmovací jméno mám Adam a jméno Emanuel je jméno řádové. Má to tak být.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 
 

Myšlenky

Tento odstaveček vznikl z myšlenek a dopisů. Jsem rád že si je alespoň přečtete. Člověk má podle mého názoru smyslů deset, a to vidím, slyším, chutnám, čichám a hmatám. Smysly duchovní či duševní jsou Já, věřím, myslím, vím a konám. To jsou smysly duše nebo ducha. Proto máme deset prstů, a jsme pastýři svých rukou.
Z každého čekání vzniká kniha. Protože Bůh je světlo.
PIVO lahodný nápoj aneb vzpomínka na chmelnici.
Tělo je paměť člověka. Někteří říkají věřím jen tomu nač si mohu sáhnout. Podejme si ruce, již věříš že žiji? Do této chvíle jsme o sobě nic nevěděly až do teď. Podaly jsme si ruce. Je to symbol přátelství. Pane věřím že jsi, vím to nebo tomu věřím? Vědět znamená mít na těle znamení pamněti. My to známe formou nějakého průkazu či průkazky. Pokud již nemáme co říci již si ruce nepodáváme, je čas na svátost smíření. Tu uděluje řádně kněz. Člověk který je pokřtěn dává rozhřešení v oboru ve kterém se vyučil. Tak vznikají recepty a schůdná řešení. Která jsou nutná pro proces práce. Důležité je vědět co od odpuštění čekávám. Někdy je to informace kterou potřebuji, jindy zase chvilku aby mne někdo poslouchal. Paměť je naše tělo! Ne jen mozek, ten jen zpracovává (pokud je správně veden) informace aby tělo nebolelo. Avšak bolest svalů nás něčemu naučí. Tomu učí i bolestný růženec a tak učí i Ježíš Kristus ve vrcholné škole. Osobně si říkám věčný student. Proč? Protože nevím stále existuje. Nevím je hrob mého přítele, mojí paměti. A tak co budu jíst? Nevím přinesu na hrob svíčku a zapálím ji, a pak? Co pak? Dám si za odmněnu třeba pivo.